Když léčba skončí
5.8.2026
"Někdy mám pocit, že po léčbě už by měl být klid. Že ten nejtěžší boj skončil. Že bychom měli prostě žít dál.
A my žijeme. Chodíme do školky, na hřiště, na výlety. Smějeme se. Plánujeme dovolené. Řešíme práci, večeře, praní, běžný život. Zvenku to možná vypadá úplně obyčejně.
Jenže uvnitř se často děje něco jiného.
Každá teplota. Každé zvracení. Každá únava, která trvá o trochu déle, než by měla. Každá vyrážka, bolest nohou, bříška, hlavy… A tělo si vzpomene dřív než hlava. Flashback. Nemocnice. Čekání. Výsledky. Diagnóza. Ten pocit, kdy se vám během jedné věty rozpadne svět.
Tohle po léčbě nezmizí. Jen se s tím člověk naučí žít.
A možná právě proto se mění i vztah k běžným starostem. Když někdo dlouho mluví o tom, že dítě nechce jíst rajče, že prší na dovolené, že školka zavřela o týden dřív nebo že je pondělí, někdy v sobě cítím zvláštní vzdálenost. Ne proto, že bych těm lidem nepřála jejich starosti. Ale proto, že můj mozek už některé věci neumí vidět stejně.
A pak přichází další pocit. Výčitky.
Protože jsem máma. A chtěla bych se umět vcítit do každého rodiče. Chtěla bych být ta, která poslouchá, chápe a nesrovnává. Jenže někdy to prostě nejde. Někdy už nemám kapacitu na rozhovory, které mě stahují dolů. Na nekonečné stěžování si na věci, za které bych kdysi dala úplně všechno.
A učím se něco, co jsem dřív neuměla – vytvářet si prostor. Hranice. Říct si: dost. Tohle teď nepotřebuju. Tahle konverzace mi neslouží. Neposouvá mě. Bere mi sílu, kterou potřebuji jinde.
Neznamená to, že jsem lepší člověk. Ani silnější. Jen jsem prošla místem, které změnilo způsob, jakým vnímám čas, zdraví, děti i obyčejné pondělí.
Po léčbě není život jen radost z toho, že je všechno za námi. Je to každodenní rozhodnutí žít navzdory strachu. Smát se, i když v hlavě občas běží nejhorší scénáře. Dovolit si plánovat budoucnost. A zároveň si chránit vlastní duši.
Pokud to někdo z vás cítí podobně, nejste v tom sami. A pokud ne, buďte prosím trpěliví s těmi, kteří se po návratu do „normálního života“ pořád učí, co vlastně normální znamená."
-
Děkujeme Sáře, mamince Esterky, která v prosinci 2025 ukončila léčbu Akutní lymfoblastické leukémie, za toto krásné zamyšlení.
Bankovní spojení
88232761 / 0100
Komerční banka
Kontaktujte nás
Michaela Češková
ředitelka
17. listopadu 1790
708 52 Ostrava - Poruba
Tel. 604 145 911
info@haima-ostrava.cz
